Jednoho dne se dočkáte.
A přijde láska.
Natolik veliká…že vás rozemele.
Rozdrtí vás na padrť.
Roztrhá vás na malinké kousky a všechny je rozmetá – tak daleko, kam jen sahá vaše vědomí.
Právě proto, abyste si uvědomili, jak daleko to vědomí sahá.
Budete se vztekat.
Budete trpět.
Budete plakat.
Budete prosit.
Budete smlouvat.
Budete se snažit.
Budete slibovat.
Budete vyhrožovat.
Budete útočit.
Budete zesměšňovat.
Ponižovat.
Povyšovat.
Sebe i druhého.
Budete ubližovat.
Sobě i druhému.
Tak dlouho…dokud nevyčerpáte všechnu munici, kterou vaše nižší já oplývá.
A pak se to teprve stane.
Není jiné východisko.
Není co ještě zkusit.
Nezbyly žádné jiné možnosti.
Odevzdáte se.
Uvolníte.
Povolíte.
Pustíte.
Nezbyde žádný vztek.
Ani nikdo, kdo by ho prožíval.
A slzy, které kanou z vašich očí, vyvěrají až z hloubky jednoty.
Jste láska.
Vždy jste byli.
Jen jste tomu nevěřili.
Stovky životů.
Tisíce dimenzí.
Miliony karmických zápisů.
Všechny v mžiku shoří.
