Témata, která si řeší během inkarnace plazí mozek, se nevyhýbají nikomu z nás, všichni „plaza“ máme.

A co je to za témata?

Ta spojená s kostrčí a pánevním dnem. Bezpečí. A reakce, když bezpečí je ohroženo, aby jej bylo opět nazpátek dosaženo a přežití zajištěno. Fyzično, nižší já, hranice, instinkty, pudy, živočišnost, rození dětí, schopnost zavrčet a cenit zuby,…

Jakmile náš systém přejde do plazího mozku, třeba proto, že vyhodnotí stav ohrožení, spustí se procesy, kdy logika i city jdou mnohdy stranou. Spustí se režim, který mnozí známe jako dvě základní reakce – útok nebo útěk. Přežiju nebo zemřu. Všechno nebo nic. Ve skutečnosti je ale reakcí, módů, na ohrožení dokonce pět. Jsou to  útok, útěk, zamrznutí, odevzdání a přátelení (v angličtině Five F – Fight, Flight, Freeze, Flop, Friend).

 Protože většina z nás zná jen ty dva nejznámější, útok a útěk, můžeme mít tendence se zpětně na sebe zlobit nebo se cítit slabí a frustrovaní, za to, že jsme ve stresu nebo bezprostředním ohrožení nešli do aktivní obrany formou útoku nebo útěku, ale místo toho náš systém zvolil některou z těch dalších možností. My jsme proto ve stresu zamrzli a nezmohli se na slovo. Nebo jsme odsouhlasili, co vůbec nechceme, nebo přímo hned udělali všechno, co ten druhý po nás zrovna chce, hlavně ať je vše rychle za námi. Neviňme se prosím za to, bylo to instinktivní, stejně jako je boj nebo útěk. My  si v ten okamžik nevybíráme, kterou variantu z těch pěti v danou chvíli zažijeme, vyhodnotí to náš systém automaticky a okamžitě tak, abychom přežili a ochránili se před poškozením. Někdy si ani nemusíme všimnout, že se v tomto módu nacházíme.

Podrobnější pohled na reakce 

• Útok: fyzický boj, strkání, zápasení i slovní boj, sem patří i říkání „ne“. 
• Útěk: vzdálení se od nebezpečí, včetně útěku, schování se nebo couvání.
• Zamrznutí: napjaté, nehybné a tiché chování. Jedná se o běžnou reakci na znásilnění a další sexuální násilí. Toto ztuhnutí neznamená souhlas, je to instinktivní reakce pro přežití. Podobně i ve zvířecí říši některá zvířata často ztuhnou, aby se vyhnula boji a případnému dalšímu zranění, a hrají mrtvé, čímž se vyhnou tomu, aby si jich všimnul  predátor, který o mršinu nemá zájem, ale potřebuje ulovit si živé zvíře.
• Odevzdání: podobné jako zamrznutí, ale svaly se uvolní, takže tělo není zatuhlé. Jedná se o automatickou reakci, která může snížit fyzickou bolest z toho, co se tělu děje, může se i vypnout mysl, aby se ochránila.
• Přátelení: přivolání „přítele“ nebo kolemjdoucího na pomoc, například křikem nebo výkřikem, a/nebo „přátelení se“ s osobou, která vás ohrožuje, například tím, že ji uklidňujete, vyjednáváte, uplácíte nebo prosíte, říkáte to, co si myslíte, že by ta osoba chtěla slyšet, včetně třeba toho, že ji máte rádi, milujete, atd. Opět toto není váš souhlas, který útočníkovi dáváte, je to instinktivní mechanismus pro přežití a ne vaše objektivní stanovisko. Neviňte se za to. I kdyby to bylo pro vás zpětně nepochopitelné, co jste  říkali, proč, atd., v režimu pro přežití toto je skutečně možné.

Všimli jste si, že všechny tyto reakce jsou o energii síly a jejím využití a směřování?

CO SE DĚJE V TĚLE?

Tělo, aby nás připravilo na zvládnutí bezprostředního ohrožení, často:

• zrchlí srdeční tep a dýchání pro zvýšení přívodu krve a kyslíku do svalů
• napne svaly aby byly připraveny
• deaktivuje tělesné funkce, které nejsou bezprostředně důležité, například trávení
• potí se, aby nám nebylo příliš horko
• uvolňuje adrenalin, který nám dodává energii, a kortizol, aby se zmírnila bolest (což ale může mít také za následek zablokování racionálního myšlení, což je důvod, proč máme v období extrémního stresu a strachu někdy pocit, že máme zamlženou hlavu nebo že se nemůžeme soustředit)

Kdy náš systém vyhodnotí stav ohrožení?

Může to být z jakýchkoliv důvodů, hmotných i méně hmotných.

Křičí na vás šéf, jde na vás někdo s nožem, jste ve výtahu, ve kterém jste se minule necítili dobře, nebo paměť vyhodnotí dle různých smyslových vjemů, že jste měli strach v minulosti ve chvíli, kdy jste taky cítili tuto vůni, tento pach, viděli tuto barvu, slyšeli tento hluk,… Náš systém pak může aktivovat reakci útok, útěk, zamrznutí, odevzdání nebo přátelení, i když nám momentálně žádné přímé bezprostřední nebezpečí nehrozí.

Říká se tomu spouštěč a může to být běžná zkušenost lidí, kteří prožili trauma. Komplikuje jim život někdy až do té míry, že třeba jít na nákup a nebo na rande je pro ně velmi stresující anebo až nemyslitelná záležitost.

Pro některé lidi může být spouštěčem i pouhé zvýšení hlasu druhého člověka, to, že se k nim někdo fyzicky příliš přiblíží, dotkne se jejich ruky bez předchozí domluvy, nebo jim povídá o něčem, co nečekali. Je důležité s tímto mechanismem pracovat dál, terapií atd. Komunikovat toto partnerovi, přátelům, protože pokud toto někdo nezná, nemusí dostatečně porozumět tomu, proč se ten druhý chová nestandardně, a nemusí s tím umět pracovat, správně se zachovat, aby podpořil. Je důležité být na sebe laskaví, nenutit se do nadlidských výkonů, brát svůj posun postupně. Po operaci břicha přece taky nepůjdete ihned na mistrovství světa v lehosedech.

Zápisy v poli

Spouštěčem také mohou být nějaké silné stopy ve vašem poli, kterých si vůbec nejste vědomi. Ty zápisy v té části pole, kde se řeší příběhy, takzvané minulé životy, kdy některý ze zápisů nám říká, že minule u takovéto situace jsme zažili něco špatného. Třeba máme iracionální strach z hadů, protože v našem poli je momentálně aktivní zápis, nebo „minulý život“, chcete-li, který říká „umřela jsem na hadí uštknutí“. Potom logicky systém vyhodnotí – pozor, zase had, zdrháme.

Méně hmotné příčiny

 Z těch méně hmotných důvodů, kdy nám systém je schopen spustit alarm, je také možná například situace, kdy se okolo vás pohybuje nebo přímo ve vašem poli se drží nějaká entita, kterou sice očima nevidíte, ale vaše tělo ji čas od času zavnímá a šup, reakce plazího mozku je na světě. Poté je jasné, že se cítíte, že máte někde chybu, spouští se vám návaly úzkosti a paniky zdánlivě bezdůvodně ve zcela nahodilých situacích, kdy nejde logicky odvodit konkrétní spouštěč, jako to je možné najít v případě člověka, který má za sebou konkrétní traumatickou událost a nebo onen minulý život s tématem uštknutí hada. Ale věřte svému tělu, že má vždy důvod, jen mu někdy nerozumíme. Pokud příčina panik spadá do zmíněných nehmotných, běžnou terapií nevysvětlitelných, můžeme ji spolu zahojit, třeba tady>>, pak vám nevysvětlitelné návaly paniky mohou zcela zmizet i bez medikace.

Upozorňuji však, že nejsem psycholog ani neurolog, a ani nemohu obsáhnout toto téma celé v jednom článku, ani to nebylo mojí ambicí. Mohu vám popsat tyto mechanismy nebo jak je pozoruji z pohledu mého daru vnímat a řešit („léčit“) vaše energie. Pokud máte vážné zdravotní problémy, je nutné je řešit i s lékaři. Také  nemohu slíbit vyléčení tady veřejně plošně všem – s každým nahlížím jeho auru individuálně, a podle toho, co se v ní děje, navrhuji postup. Na takovou schůzku se mnou se můžete objednat tudy>>