Stává se vám, že když si něco vyřešíte a zpracujete si v sobě to téma, že vám život nebo vesmír pak posílá zkoušky?
Třeba se zlobíte: přece to mám už v sobě vyřešené, proč mi to teď jako chodí k řešení?
Nejlépe hned a nejlépe několik zkoušek v řadě za sebou? A ten potměšilý vesmír nepřestane, dokud nebudete reagovat správně? A pak teprve vám dá pokoj, protože je spokojený, že to umíte a nemusí vás zkoušet?
A co kdybychom se spolu na to podívali úplně jinak?
Šéfové svého života jste vy.
Co kdybych vám vysvětlila, že vesmír vás nezkouší? Jak by se Vám líbil můj názor, že žádné zkoušky neexistují?
Pokud jste si něco vyřešili, tak máte nové energetické nastavení, svým pochopením jste jej dosáhli, nastavili si jej do aury/pole.
Ale to nestačí, kdyby to stačilo, nemusíte se inkarnovat a vše vyřešíte na obláčku.
Je třeba struktury upevnit, aby bylo vaše nové nastavení trvalé a pevné. Jak se to dělá? No je třeba to prohnat „hmotou“, fyzičnem, materiálnem. „Vesmír Vám s tím pomůže“ tak, že ty řešené situace vám teď právě pošle do cesty, abyste si nové energetické vzory upevnili, zajeli se v tom a byli s tím v bezpečí a celiství.
Nikdo vás nezkouší, vše je zde proto, aby vám to pomáhalo na vaší cestě.
Pokud si myslíte, že vám chodí zkoušky, je dost dobře možné, že někde ve vašem poli přežívají struktury role oběti.
Oběť? To zní jako dost chudinka, to na vás nesedí, co? 🙂 No nebojte, o žádnou chudinku nejde, je to prostě jen nastavení, kdy máme dojem, že se něco děje nám – napadne nás třeba některá z následujících myšlenek: proč mi to dělá, proč se mi to děje, proč toto musím pořád zažívat, proč mě zkouší, proč nás testují…
Znám to taky. Ale už vím, jak z toho ven. Ano, i vy můžete uklidit tyhlety dinosauří struktury a postavit se do role mocného tvůrce. A to i v těch oblastech života, kde vám to přišlo dříve absolutně nemyslitelné.
